Amazing grace – volný překlad obsahu textu a něco k historii skladby

Úžasná milost! Jak sladký zvuk
Který zachránil mizeru, jako jsem já
Kdysi jsem byl ztracen, ale teď jsem nalezen
Byl jsem slepý, ale teď vidím

Byla to milost, která naučila mé srdce bázni
A milost mou bázeň utišila
Jak drahocenná se tato milost zdála
v hodině, kdy jsem prvně uvěřil.

Mnohým nebezpečím, pastmi a nástrahami
Jsem už prošel
Je to milost, která mě bezpečně přivedla tak daleko
A milost mne dovede domů.

Ač jsme zde už deset tisíc let
A jasně záříme jako slunce
Nemáme méně dnů k opěvování  Boha
Než když jsme poprvé začali.

(Všimněme si, že poslední řádky obsahují krásnou implicitní definici nekonečna :-)

Jinak, řada lidí asi zná původ této písně, ostatně je to snadno k nalezení na Internetu. Tedy jen stručně, někdy v polovině 18. století se  jistý Angličan jménem John Newton, člověk pochybných mravních zásad a kapitán otrokářské lodi, dostal se svou lodí do strašné bouře a málem utonul. Tento zážitek byl počátkem jeho obrácení, ke kterému došlo během následujících let. Po dalších peripetiích byl nakonec vysvěcen na anglikánského kněze. Tato píseň, jejíž text složil, se tedy opírá o jeho osobní příběh. Zpívala se na různé melodie, nakonec v první polovině 19. století se melodie ustálila v současné podobě, jde původně o nápěv amerického tradicionálu "New Britain" složeného neznámým autorem. Amazing Grace se stala velmi populární v první polovině 19. století v USA, což se dává do souvislosti s tzv. Druhým velkým probuzením, čili nástupem nové vlny evangelizace protestantskými církvemi v Severní Americe (hlavně metodisty a baptisty). Dnes se jedná o snad nejoblíbenější duchovní píseň v anglosaském světě.

Nakonec mi dovolte osobní vzpomínku. Vím že zážitky tohoto druhu jsou nepřenosné, ale je těžké odolat...

Vánoce před jedenácti lety jsem s rodinou trávil ve Thredbo, horském městečku ve Snowy Mountains v Austrálii. Bylo to právě uprostřed našeho ročního pobytu v Sydney, uprostřed parného léta nic vánoce nepřipomínalo, tak jsme aspoň vyrazili do hor. Thredbo bylo dost vylidněné, mimo sezónu. Přesto se v večer na malém náměstíčku sešlo asi padesát lidí ke zpěvu koled a přišel i Santa Klaus. V sedm večer bylo ještě ke třiceti stupňům, Santa Klaus se ve svém obvyklém oděvu pěkně potil a my jsme zpívali (z rozdaných zpěvníčků, stále ho mám doma) tradiční britské koledy o mrazu a třpytivém sněhu. A jako poslední Amazing Grace, lidé zpívali se zanícením... Hlavně ta poslední slova "byla to milost, která nás přivedla tak daleko, a milost nás dovede domů..." ta byla o nás.